Jestli se „doporučení k hodnocení v pololetí šk. roku 2020/21“ něco opravdu povedlo, tak rozproudit debatu o slovním hodnocení. Není lehké začít. Ještě těžší pak je ohlédnout se do minulosti. Jedno takové ohlédnutí nabízím a spolu s ním i to, co mi pomáhá psát.

HOVORY K NEZAPLACENÍ

Události posledních dní mi přinesly do cesty nevídané výzvy, mimo jiné i Hovory z kabinetu, za kterými stojí Dan Pražák (a Dannyho parťáci). Můj (nezkonzultovaný) popis tohohle podcastu by určitě obsahoval věty jako „pro všechny, kteří se pohybují v matrixu českého školství“, „to, co pouštím do uší, když mám EDUsplín“ nebo (Kovy promine) „je k nezaplacení, že někdo nechává promlouvat ne/obyčejné české učitele“. Dan a jeho parta toto dobro páchají ve svém volném čase, zdarma, s nadšením a s touhou inspirovat. Díky! #kNezaplaceni

Než vznikly Hovory, probíhaly hovory. Mimo jiné i o slovním hodnocení. O materiálu z pera Učitelské platformy, který má být inspirací (třeba i jak to nedělat, to už je na každém čtenáři). Přináší autentická slovní hodnocení tak, jak je píšou učitelé, kteří jsou na své cestě v psaní různě daleko. No a díky Hovorům jsem taky pátrala a z hlubin svého neutříděného pedagogického portfolia vyfárala takové historické důkazy, ve kterých by zbledla závistí i razítka s nápisy ŠIKULA a PŘIDEJ!, která jsem při posledním stěhování objevila na dně svých zapomenutých krabic. Mé začátky se slovní zpětnou vazbou najdete na konci tohoto (dlouhého, leč snad pomocného) soupisu slov. Ta jsou generována z emocí ze zpětných vazeb, které doputovaly a za které moc děkujeme. 🙏 

DOPORUČENÍ KE SLOVNÍ ZPĚTNÉ VAZBĚ

Než se do toho pustíme – než otevřu labyrint a ukážu svou cestu, je třeba přidat trochu teorie. Abychom věděli, proč to razítko s šikulou skončilo zapomenuté v útrobách banánové krabice s nápisem „RŮZNÉ“. Tak tedy…

Víme, co sledovat? CÍLE jsou základ.

Vydalo by to na celou jednu letní školu a ještě hodně dalších, abychom uměli dobře stanovovat a formulovat užitečné cíle. Ale jsme na cestě. Každý někde. Tak mysleme na to, že nejdřív potřebujeme vědět CO BUDEME HODNOTIT. A na to jsou cíle vážně hodně fajn. (Však víte – RVP – ŠVP – tematický plán / měsíční, čtrnáctidenní, týdenní plán… prostě cokoliv, co nám vyjasní cestu KAM JDEME).

Potřebujeme důkazy a podklady.

Každé pátrání vyžaduje detektivní práci. Když víme, kam chceme dojít, je třeba zjišťovat, jestli tam opravdu jdeme. Nejde ale prvoplánově o sběr důkazů. Nejsme lovci ani sběrači. Jde o to, že nám ty informace JAK NA TOM ŽÁCI JSOU pomáhají volit další kroky, zrcadlit jim, jak se jim daří, a pomáhat jim v další cestě. Chce to taky vytvářet příležitosti pro bezpečné trénování (i bez známek), dělat si poznámky z průběhu pololetí a vůbec – hodně se hodí formativní hodnocení, responzivní výuka, vnímavé učení nebo jak tomu kdo chcete říkat. 

Je-li příležitost, naznačme další postup

Zejména v průběžné (formativní) zpětné vazbě je důležité dát žákům „vodítka“, která jim mohou pomoct zlepšit své výkony. Krok 1 „ještě se Ti nedaří shrnout text“ je potřeba doplnit krokem 2, tedy co má žák dělat dál. Tady ale nestačí „víc se snaž“ nebo „častěji trénuj“. Chce to (a tady lákám na chystaný překlad knihy Responzivní výuka v režii EDUkační LABoratoře a děkuju Květě Sulkové, která z ní citovala na sítích) myslet na konkrétnosti: „Při překladu textu o zimních sportech jsi bez obtíží využila známou slovní zásobu.“ Ale nezapomínejme na zobecnění postupů či pravidel, aby je šlo lépe přenést do další (i jiné) práce: „Při shrnování můžeš místo výčtu mnoha slov využít slovo nadřazené.“

Popisný jazyk nám pomůže v objektivitě.

Bez něj se neobejdeme. Nehodnotí, nevynáší soudy, pouze POPISUJE. Ne co si myslím, ale co můžu vidět, slyšet, pozorovat… Místo popisného jazyka totiž mnohdy využíváme jazyk hodnotící. „Jsi šikovný na matiku.“ To si myslíme, je to naše domněnka. Z čeho to ale usuzujeme? Možná z toho, že dotyčný „Řeší i náročné slovní a logické úlohy.“ Nebo takové „Kdyby ses víc snažil“. Nevidíme dětem do jejich nitra. Chytré knihy zmiňují i to, že pokud se žák díval 2 hodiny na film a přitom dělal úkol, může mít pocit, že na úkolu pracoval dvě hodiny. Pak tvrzení „málo se snažíš“ nepřijme. A s ním nejspíš ani rady, které budou následovat. V podobném uzlíku NEPOUŽÍVAT by se vedle šikulky choulily i výrazy „schválně zapomínáš“, „jsi chytrá“ nebo „často zlobíš“. Nechme je v tom slovním hodnocení zemřít nepozorností. Zaslouží si to. 

Zaměřme se na proces a výsledky žákovy práce, ne na jeho vlastnosti

Popisný jazyk, pamatujete? „Jsi dobrosrdečná.“ To je hodnocení. Proč si to myslím? „Často pomáháš druhým.“ Vyvarujme se větám JSI, pokud to jde. Nahradit se dají popisem činnosti za pomoci příslovcí. 

Porovnávejme žákovy výkony v čase, nesrovnávejme ho s ostatními

Honza patří ve třídě ke slabším čtenářům. (Třeba by je ale všechny předběhl.) Nám teď ale nejde o ostatní, jde nám o Honzu. „Během pololetí jsi zlepšil plynulost čtení kratších slov, ta delší Ti ještě činí potíže.“ ? Nevím. Hledám. Snažím se Honzovi ukázat, kde byla jeho startovní čára a jestli a jaké udělal pokroky. Když píšu Honzovi, nevěnuju se ostatním. 

Volme spojení, kterým žáci budou rozumět

Mnohé termíny či spojení, přestože jsme jim v hodinách věnovali pozornost, mohou budit nejasnosti.  Měli bychom volit takový jazyk, kterému žáci i rodiče budou rozumět. Nemusí mezi ně (s ohledem na věk či zkušenosti dětí) patřit ani komutativní zákon, ani mluvnické kategorie. Pokud to půjde a potřebujeme je tam, zkusme to opsat. 

Jde o žáky, ne o nás

Mám radost, chválím Tě, nelíbí se mi… Zní a vypadá to hezky, ale… Ve výsledku přeci nejde o to, co se líbí nebo nelíbí paní učitelce, jestli je na Pepu pyšná nebo se na něj zlobí. Je to o dětech. Zůstaňme v popisování toho, co můžeme vidět, slyšet, pozorovat. 

V oslovení používejme velké T (Ti, Ty, Tobě)

A pokud Vás zajímají tvary jmen, záleží na domluvě. Na oficiálních dokumentech, kterými vysvědčení je, většinou používáme základní tvar jména (Karolíno, Alžběto, Roberte, Jakube). Ale vyhláška na to, pokud vím, nepamatuje, a papír snese všechno. 🙂 Takže mi Karolínka, Bětka, Rob ani Kuba nepřijdou jako přestupek, za který skončíme se zápisem v knize hříchů. 

 

KAŽDÝ NĚJAK ZAČÍNAL

Nastal čas. Přijměte pozvání do minulosti. Do pravěku mých začátků. A chcete-li, máte jedinečnou příležitost NAJÍT místa, která NEDODRŽUJÍ VÝŠE ZMÍNĚNÁ PRAVIDLA. A půjde-li to, můžete se zamyslet, jak byste je opravili. Napsat kvalitní slovní hodnocení je NÁROČNÉ. Chce to trénink. Nepůjde to hned. Kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý. 🙂 Ale má to smysl. O výzkumech ale zas někdy příště…

UKÁZKA PRVNÍ

Martin. Můj úplně první dopis s pokusem o slovní zpětnou vazbu. (zmiňovaný v Hovorech) Dopustila jsem se asi všech přešlapů, před kterými výše varuju. Ale každý nějak začínal.

UKÁZKA DRUHÁ

Kuba, slovní zpětná vazba k dlouhodobému projektu. Kubu jsem psala o 5 let později. To už jsem měla za sebou program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT), kde nás mé milé lektorky Monika Olšáková a Pavla Besedová seznámily s pravidly pro psaní zpětné vazby.

UKÁZKA TŘETÍ

Linda, slovní zpětná vazba v 1. čtvrtletí 1. třídy. Linda následovala nedlouho po Kubovi. V té době jsem neznámkovala (taky jsme o tom s Danem v Hovorech mluvili) a učila jsem se hodnotit formativně. 

 

UKÁZKA ČTRVTÁ

Matouš, závěrečný dopis k vysvědčení na konci 1. třídy. S koncem školního roku, kdy jsem věděla, že budu třídu předávat jiné paní učitelce, jsem se snažila známky začít používat, aby to pro ně nebylo úplně nové. K vysvědčení šel ale i dopis se slovní zpětnou vazbou. 

UKÁZKA PÁTÁ

Berta, Labyrinth a vysvědčení bez známek. Martina a Bertu dělí 10 let. Je třeba dodat, že to není 10 let práce na slovním hodnocení. Je to 10 let vývoje, ve kterém slovní hodnocení dostávalo prostor až v posledním období a ve kterém jsem si konečně uvědomila význam některých výše zmíněných doporučení. Myslím ale, že to není konec. Výzva do toho následujícího roku je ZKRACOVAT, ale nevynechat podstatné. Tak uvidíme. Vysvědčení psali Bertě i mnozí mí kolegové, tak sdílíme jen předměty, které jsem sepsala já. Kompletní vysvědčení najdete v materiálu, na který odkazuju ve druhém odstavci.