Spadlo mi to na záda a protože to nebylo poprvé, chvějící se rukou jsem to pohladila a přesvědčovala se, že se bojím míň a že už přece trochu vím, jak na to. Kolena se mi začala podlamovat až o něco později, ale to už nebylo cesty zpět.

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok,“ pravil údajně Václav Havel. Přemýšlím-li nad tím doslova, nacházím v tom „tradiční“ českou školu (která za děti obvykle řeší kdeco) i tu „svobodnou“, jejíž návštěvu mám zarytou kdesi hluboko v sobě…