Vrrr, grrr, AHA a vánoční sobi

Vrrr, grrr, AHA a vánoční sobi

V hovorech z gauče (kabinet vzhledem k okolnostem nebyl po ruce), které jsem v posledních týdnech vedla s několika milými a zajímavými učiteli, jsme se shodli na důležité věci. Jak moc je potřeba ukazovat i odvrácenou stranu našeho pedagogického působení. Mohlo by se zdát, že když se sem tam někdo mihne na webináři nebo mu vyjde rozhovor v novinách, že je to pedagogický guru, kterého je hodno nasledovat a následovat. A může to tak být. Ale nemusí. 

Všichni děláme chyby. Všichni. (A ano, vím, že tímhle VŠICHNI teď aspiruji na první místo v soutěži Oslí uši, ale poperu se s tím.) Pozor, přijde doznání. Včera odpoledne zaznělo ve sborovně slovo „besídka“ a hned potom „třídní celý den ve svých třídách“. Nakrčila jsem čelo a místo abych se v tichu zamyslela, vyhrkla jsem cosi zoufalého, co rozhodně neznělo jako „moc ráda strávím den se svou třídou“. Znělo to spíš jako „Vrrr, grrr, ach jo, hmmm, no dobře, no“. Dost slabota na pančelku, která seděla 6 týdnů v říši divů za monitorem a měla by se tak do školy na opravdické 3D děti docela těšit.

Máme za sebou první týden nablízko. Prezenčně. Přítomně. Spolu. V pondělí jsme se sešli na ranním kruhu. Než jsem stačila pozdravit, jedno hádě (čtěte žák) vykřiklo: „To si zas budem muset zopakovat pravidla, žejo?“ Pomyslela jsem si, že už mě nepotřebují. Že si to můžou odřídit sami a chvíli mnou prostoupil hřejivý pocit drobného pedagogického štěstí. Dokonce se jim daří i v tom „opravdickém učení“. Tím myslím tu „důležitou látku“. Rozumíte. To „proprané“ sypou na papír v docela slušné kvalitě. A přesto mi někde něco nehraje…

Smí se to vůbec, takhle hala bala veřejně přiznat barvu? Rozhodně se to moc nedělá. Mě ale to mé včerejší „Vrrr, grrr, ach jo, hmmm“ donutilo přiznat to hlavně sama sobě. Jsem unavená. Jenže jsem taky profík. Nebo bych chtěla být. A tak jsem s pocitem, že si únavu nemůžu dovolit a že to všechno schovám pod roušku, profičela školním týdnem, aniž bych si uvědomila, že to včerejší „Vrrr, grrr“ nebylo jediné. Že jsem jich stihla velmi nevědomě rozdat hned několik. A mrzí mě to. Zjevně v tom ale nejsem sama. Někteří kolegové taky jedou na záložní zdroje. Mluví o tom tajně, u kávovaru, který hodně hrčí, aby to nebylo tak slyšet. I některá malá háďata tropí neplechy a vyvádí. Aby ne. Když tyhle nálady kosí pančelky, jak to asi může zamávat s desetiletou hlavou?

– Co děláš?
– Píšu článek. Takovej zoufalej povzdech ve stylu „nejsme stroje“. Ještě ale nevím, jestli to bude tragédie, tklivá sebetrýzeň nebo jestli vyrobím hepyjend.
– Když vyrobíš hepyjend, podpoříš myšlenku, že stroje jsme. 
– Tak já o tom ještě budu přemýšlet…

Takže závěr (a uvidíme, jestli přijde hepyjend). Možná jste taky unavení. Možná to taky schováváte za roušku a za ta nevědomá „Vrrr, grrr…“. Možná je zdravé to přiznat sám sobě. A taky blízkým, ať už s nimi trávíte čas osobně nebo si s nimi vyměňujete smajlíky a písmena cestou v tramvaji, mezi regály knih či večer od vína. Možná to taky víte – že velmi pravděpodobně není možné neselhávat. 

I ta největší pedagogická celebrita, která se vám vybaví, kdybych vás o půlnoci vzbudila, je jenom člověk. Všichni chybujeme. I Ti, ke kterým vzhlížíme a kteří nás inspirují. (Já si to tedy o některých z nich prostě nedokážu myslet, ale určitě to tak mají.) To nejdůležitější je ale to, jak se ke svým chybám umíme postavit a co z nich dokážeme vytěžit. Já jsem dnes své unavené já zveřejnila ve sborovně. Zabalené do vtipu, s omluvou a s přikrášlenou historkou o „vrrr, grrr“. Od kávovaru se ozvalo: „Ježiš já to mám úplně stejně!“ A bylo to úlevné a očistné. Znáte to. Sdílené trable jsou poloviční trable. Vzniklá sounáležitost nás přiměla dát si po škole venku kapku vánočního punče a povyprávět si taky o tom, co se nám daří a na co se těšíme. Protože sdílená radost je dvojnásobná radost. A když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí. Co myslíte? Je to hepyjend?

P.S. Děkuju všem inspirátorům, kteří nezapomínají sdílet své přešlapy. 🙏  Je pro nás moc důležité vědět, že v tom nejsme sami… 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *