DĚTI A ČTENÍ

Čas letí jako bláznivý a s ním je tu letní seriál OKURKOVÁ SEZÓNA, který jsem vymyslela pro sebe, abych měla čas všechno z povzdálí promyslet, ale taky pro Vás, abych v tom nezůstala sama. V každém z devíti letních prázdninových úterků se lehce zamyslíme nad jedním drobným tématem, na které je dobré nezapomenout. A uvidíme, kam nás to pustí…

Tip k zamyšlení sdílím na Instagramu i na Facebooku Pančelčino a tady na webu pak shrnu, na co zajímavého jsme společně přišli, díky Vašim zprávám a komentářům. Pojďme na to, TIP číslo JEDNA:

Mohlo by se zdát, že si třeťák nebo čtvrťák už může číst sám. Ostatně často jste to zmiňovali, že se Vám v posledních letech daří nechávat dětem čas na to, aby si v hodinách mohli číst vlastní knížky, každý jinou. To se velmi nápadně blíží formátu, kterému jsme začali říkat DÍLNA ČTENÍ. 

DÍLNA ČTENÍ

Dílna čtení rozvíjí vědomé čtenářství a vytváří kladný vztah k vlastní četbě a k motivaci pro celoživotní učení. Měla by probíhat minimílně 1x týdně, lépe i vícekrát. Děti v ní přímo v hodinách českého jazyka mají prostor na samostatné souvislé čtení. Menší děti zvládnou zpočátku „učíst“ jen pár minut, zkušenějším čtenářům čas na čtení postupně navyšujeme tak, že nakonec samostatně čtou asi 20 – 30 minut. Děti si do dílen čtení nosí vlastní knížky, případně mají možnost si půjčit knihu z třídní nebo školní knihovny. Zásadní je, aby šlo o knihu beletristickou, tedy s příběhem. Po čtení pak probíhá „čtenářská reakce“ –  přemýšlení a rozhovory o tom, co děti četly. Mnohem víc o dílnách čtení napsal Miloš Šlapal ve čtvrtletníku Kritické listy, přečíst si ho můžete i na webu clanky.rvp.cz. 

Dílna čtení umožní pracovat zároveň individuálně i společně, každý žák má knihu přiměřenou své aktuální čtenářské úrovni. Postupně pomáhá dětem prodloužit dobu soustředění, zlepšuje jejich koncentraci a umožní jim se rozečíst a přivést každého z nich k pravidelnější četbě.     

Miloš Šlapal

ČTENÍ UŠIMA

Já ve svém tipu č.1 nabádám k něčemu jinému. Jako malým dětem nám rodiče či prarodiče čítávají nebo vyprávějí pohádky. Když se děti naučí číst, snaha předčítat ale často mizí. Zajímavé ale je, že mnoho z nás i v dospělém věku rádo konzumuje nejen literární obsahy ušima. Možná znáte třeba Audiotéku, kde je možné zakoupit spoustu knih, které někdo načetl, abyste Vy mohli už jen usednout za volant, do křesla nebo si zpříjemnit domácí chvilky úklidu. (Mé oblíbené jsou knihy, které načetl Matouš Ruml, třeba Podivný případ se psem nebo Kdysi nebo Leonard a Hladový Paul.)

Že má předčítání druhým hluboký smysl, dobře ví i projekt Celé Česko čte dětem, který se snaží podpořit společný čas dospěláků s dětmi nad knihou a nabádá k tomu, aby rodiče či prarodiče četli dětem nejméně 20 minut denně. 

Pravidelné předčítání dětem má obrovský význam pro rozvoj jejich emocionálního zdraví. Předčítání rozvíjí paměť a představivost, učí myšlení. Předčítání utváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem. My neříkáme „Jdi a čti si!“, ale „Pojď, budu ti  číst“. Stačí 20 minut denně. Každý den.   

Celé Česko čte dětem

ČTENÁŘSKÉ SPOLEČENSTVÍ 

Důležitost, kterou čtení, naslouchání čtenému a času strávenému nad knihou věnujeme, pomáhá ve třídách i ve škole budovat něco, čemu říkáme čtenářské společenství. Síť, ve které je pro děti běžné přemýšlet o tom, co čtou, sdílet své dojmy ze čtení, knížky si vzájemně doporučovat. Vytváříme normy. V naší třídě je normální číst, ne naopak. Společná kniha, kterou učitel předčítá, může přinést i téma ke společnému povídání. 

Když jsem roce 2020 navštívila německou laboratorní školu Bielefeld v Severním Porýní-Vestfálsku, zažila jsem na náslechu ve třídě nejmenších dětí (přípravka až 2. ročník) mnoho inspirativních chvil. Jedna z nich byla o velké přestávce. Děti si na kruh přinesly svačiny, paní učitelka otevřela rozečtenou knihu o medvědovi. Děti se daly do svačinek a paní učitelka Laura do předčítání. Sem tam se zasmáli, Laura během čtení ukazovala dětem ilustrace a kladla jednoduché uzavřené otázky, aby se ujistila, že jsou děti napojené. A většina z nich opravdu byla. Kdo dosvačil, poslouchal a čekal na ostatní. Teprve potom, když Laura zavřela knihu a společně krátce shrnuli, o čem to dnes bylo, přišla druhá fáze přestávky, v níž si děti volily program podle sebe. 

NENÍ ČAS

Na 1. stupni je tohle výmluva. Čas na čtení si můžeme najít vždycky. Někdy je ale těžké začít. V tom pomáhá pravidelnost. Rituály, které si při naslouchání a předčítání utváříme. My jsme letos se čtvrťáky četli knihu Gorila a já od švédské spisovatelky Fridy Nilsson. Ve čtvrtek po obědě si našli místo na koberci a z divoké třídy se stala parta tichých myší. Patřičně jsme si to užili. Čím pravidelněji se četlo, tím méně bylo třeba opakovat instrukce. Vznikala norma. 

Jsou paní učitelky, které ve svých hodinách zavedou třeba i měsíc společného čtení. Věnují pak prvních 10 minut každého dne právě tomu, že děti naslouchají čtenému příběhu. V jiných měsících je to pak zase jiná aktivita – děti píší vlastní texty, čtou vlastní knihy, zkoumají básně,… Já jsem tenhle nápad osobně nerealizovala, ale přijde mi hodně zajímavý. Mám ho skrze čtenářský tým ZŠ Koperníkova v Třinci, který vede Katka Gaszková, do mého povědomí ho pak výrazněji přivedla kamarádka a kolegyně Jiřka Hrbáčová. 

KDE BRÁT INSPIRACI

Inspiraci na to, kde hledat zajímavé knižní tituly, nabízí řada webových stránek, projektů a účtů na sociálních sítích. Pokusím se o letmý souhrn. Kdybyste věděli, že mi něco zásadního uteklo, neváhejte se ozvat. Nabízím i facebookový status s Vašimi komentáři, stejně tak sdílím i instagramový příspěvek s Vašimi tipy.

• ctenarskekluby.cz
• mravencichuva.cz
• zlatastuha.cz
• ctenipomaha.cz

Na Instagramu mrkněte na účty:

• @mravencichuva
• @zlata_stuha
• @maly.ctenar
• @knihudetem
• @knihozem
• @knihovna_cestinarky
• @precitaneleto
• a hashtag #knihyprodeti