EduStaňkov 19 a brouci v hlavě

Jak to shrnout a neopakovat se? Organizátoři organizovali, účastníci přišli, lektoři lektorovali. Organizátoři se taky (téměř všcihni, zdravím Pavlínu Hublovou) účastnili, někteří účastníci zároveň lektorovali a někteří lektoři na místě organizovali. A všichni se na mě usmívali.

Takový byl #EduStankov 2019. A jestli chcete vědět víc, přijeďte za rok 14. března 2020 do Staňkova.
I když…

Nebyla by to Pančelka, kdyby k tomu něměla něco navíc. Odjíždí letos (kromě zásobárny nápadů od Karla Malíka, Štěpánky Baierlové a Pavla Hodála, na jejichž workshopech nestačila přijímat ten gejzír inspirace) s několika brouky v hlavě.

BROUK #1 

„Co se to v nás skrývá za sílu, že jsme ochotní se v sobotu dobrovolně posadit do lavic (navíc na druhé straně republiky) a pozorovat, jak učí jiní?“ Já do Staňkova vyrážím za zážitky. Za lidmi, které znám a na které se těším. Mám totiž pocit, že jsou podobně postižení. Pavlína by asi řekla, že „učitelským šílenstvím“. A asi je to tak. Nehledě na rozjeté šablony ve školách, díky kterým se školíme, plánujeme, vymýšlíme a reflektujeme, nehledě na řadu „profi“ konferencí s úplně jiným rozpočtem, nehledě na jarní únavu. S tím vším v zádech máme pořád chuť pozorovat, ptát se, nechat inspiraci proudit nejen hlavou, ale i rukama a srdcem. Jistě by se z toho dalo vysuzovat třeba i to, že ŘÍŠE českých učitelů obsahuje několik KMENŮ, TŘÍD, ŘÁDŮ i ČELEDÍ. A že nejsou stejní. Že máme důkazy o existenci bájného „magister activae“, tedy aktivního, nikoliv líného učitele.

BROUK #2

„Ta práce s dlouhodobým cílem je zajímavá. Ale kde máme brát nápady na to, jaké ty dlouhodobé cíle ve čtení můžou být?“ Tahle otázka se může zdát banální. Máme přece RVP, ŠVP, plány, učebnice, strategie… Ale co konkrétně se z celého ranečku (nebo spíš rance) čtenářské gramotnosti v RVP dá dohledat? Nějaká zmínka o strategiích? Mají učitelé povědomí o mapách učebního pokroku? A máme naději, že v utajované revizi RVP dojde k nějakému průlomu?

BROUK #3 

„Takže ty studuješ vysokou, do toho učíš a ještě stíháš vzdělávací akce a konference?“ Honza mě zaskočil. Nejdřív mi s nadšením ukazoval tuhle žabí aplikaci a já si ho spletla s prodejcem tabletů. Potom jsme debatovali o jeho školním záběru. Já si tuhle kombinaci během svého studijního období dost dobře představit nedokážu. Potkala jsem na vysoké jediného učitele, který nás nabádal k návštěvě vzdělávacích akcí zaměřených na divadlo. Jinak tichá voda, která břehy rozhodně nesemlela. A než se mě paní ředitelka na mé první škole zeptala, jaké DVPP si letos hodlám naplánovat, neměla jsem o téhle zkratce a ani o tom, co všechno se za ní skrývá, absolutně ponětí. Však jsem studovaná, tak proč se jako dál vzdělávat? No a nakonec mi ten mladý muž vyrazil dech tím, že se mnou probíral změny chystané revize RVP, což mě dorazilo úplně. Skláním se nejen před ním, ale i před jeho učiteli na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni. Byl to jistě nejzajímavější rozhovor, jaký jsem kdy vedla u pitvání žáby…

A ještě tu mám P.S. Děkuju Vám všem za krásný víkend. Těch 1 000 km za to rozhodně stálo…
A za fotky díky organizačnímu týmu ZŠ Staňkov.