Nejtěžší úkol učitelů

Nejtěžší úkol učitelů

Říkáme „Jsi šikovný,” místo „Často vyřešíš i náročné úlohy“. Říkáme „Nebuď drzý,” místo „Nelíbí se mi, že používáš nevhodné výrazy a že na mě zvyšuješ hlas.” A říkáme „Víc se snaž,” přitom nemáme žádné ponětí o tom, jak se snaha měří a jak poznat, kdo se snaží dost. Protože nás to nikdo neučil. Ale to neznamená, že se to nemáme učit my sami.

Vím o řadě lidí, kteří nedostudovali učitelský program kvůli binárním operacím, výmyku na hrazdě nebo kvůli špatně určeným čárkám ve větě. Ale neznám nikoho, kdo by vyletěl na pedagogické komunikaci. A to je přitom oblast, na kterou bych osobně byla u studentstva pedagogiky nejpřísnější. Proč?

Nevím, jak často dělá vyučující ve škole výmyk. Zato vím, jak často mluví učitelé s dětmi a s rodiči. Tak proto! Je totiž strašidelné, co všechno si děti a rodiče od učitelů vyslechnou.

Můžete namítnout, že si nepříjemné věty často vyslechnou i učitelé od rodičů a od žáků. A měli byste pravdu. Ale my jsme v tomto trojúhelníku ti, kteří mají ve všem, co přichází, udržet profesionalitu a odbornost. 

– Nebuď drzá!
– Málo se snažíš.
– To mě nezajímá.
– Jsi šikula!
– Musíte ho víc povzbudit.
– Jeho studium je marné.
– Pravidelně se s ním musíte učit.
– S takovým talentem musíš zářit.
– Takhle to nikam nedotáhneš.
– Schválně vykřikuje.
– Není to nic těžkého!

Vidíš ty sám / sama v každé předchozí větě problém?  Zkusíme to na příkladech. 

„Nebuď drzá!“

PROBLÉM: Ping: „Já nejsem drzá.“ Pong „Ale jsi!“
DŮVOD: Dítě se v danou chvíli neztotožňuje s tím, co mu říkám, jde do opozice, rozhovor se cyklí. Odkláníme se tak od původního tématu / problému, který se tím zacyklením také nevyřeší. 
NÁHRADA: „Nelíbí se mi, že používáš nevhodná slova a zvyšuješ na mě hlas.“
DŮVOD: Moje promluva není útočná – m
luvím o sobě, ne o dítěti. 

„Málo se snažíš!“ 

PROBLÉM: Ping: „Jak to můžete vědět? / To není pravda!“ 
DŮVOD: Pokud má dítě pocit, že se snaží, pak se (bez ohledu na to, jesti to je nebo není pravda) v danou chvíli neztotožňuje s tím, co mu říkám, jde do opozice, rozhovor se cyklí. Odkláníme se tak od původního tématu / problému, který se tím zacyklením také nevyřeší. 
NÁHRADA: „Viděla jsem, žes u toho úkolu vydržel jen pár vteřin. Co se děje?“ / „V poslední době se Tvoje výkone nezlepšily. Co se děje?“
DŮVOD:  Nevysuzuji. Nedomýšlím si. Popisuji, co je zjevné (a opět, dítě to nemůže rozporovat, když se opravdu po pár vteřinách od úkolu odvrátilo.)

„Neučí se. Musíte ho víc povzbudit!“

PROBLÉM: Ping: „On se učí.“ Pong „Ale málo!“
DŮVOD: Vysuzování (Jak víme, že se opravdu neučí? A ne, není to jasné.) + Nevyžádaná „dobrá“ rada typu „Víc se snaž.“ / „Víc trénuj.“ / „Víc ho povzbuďte.“, která může i zranit. Co když se dítě snaží, jak může, trénuje a rodiče ho podporují ze všech sil? A prostě to jenom nestačí? Pak je ta rada k ničemu. Zase vytváří bariéru, protože mluvíme o druhých. 
NÁHRADA: „Všímám si, že se Ti poslední dvě písemky nepovedly. Čím to může být?“ „Viděla jsem, že se Kája poslední dobou moc nezapojuje. Napadá Vás, co by pomohlo?“
DŮVOD: Popisuju, co vidím
. Nevysuzuju, co si myslím. Otázka přidává zájem a je-li položená autenticky, laskavě, může otevřít bránu další komunikaci, v niž se mnohé může odkrýt.  

Abychom porozuměli, potřebujeme teorii i praktické nácviky toho, jak mluvit s ostatními s respektem. Nejnáročnějším předmětem pedagogické fakulty by měla být respektující komunikace. Od prváku po státnice. V každém semestru. Potřebujeme tříbit citlivost a převracet vlastní myšlení. Jako se Elza učila ovládnout svá kouzla, máme se i my učit ovládat vlastní slova. Slovo je síla. Máme podporovat, oceňovat a motivovat. A když to nejde, máme to zkoušet znovu…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *