Svobodná škola III. – řešendo
„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok,“ pravil údajně Václav Havel. Přemýšlím-li nad tím doslova, nacházím v tom „tradiční“ českou školu (která za děti obvykle řeší kdeco) i tu „svobodnou“, jejíž návštěvu mám zarytou kdesi hluboko v sobě…
Svobodná škola II. – genius loci
„Učíme se pro školu, ne pro život,“ pravil prý kdysi muž jménem Seneca. Je-li to pravda, je ten výrok starý víc než 2 000 let a my jsme mu ve škole zhruba 2 000 km vzdálení. Tedy jak ve které. Jsou školy, kde se na školu neberou ohledy…
Svobodná škola I. – Kdo co a koho co
„Škola je místo určené pro učení,“ uvádí Wikipedie. Takové „místo pro učení“ může vypadat všelijak. Necháte-li několik kolemjdoucích nakreslit školu, obrázky asi budou podobné. Třídy, lavice, tabule. Existují ale děti, které by nakreslily něco jiného. Něco úplně jiného…
EduStaňkov 19 a brouci v hlavě
Jak to shrnout a neopakovat se? Organizátoři organizovali, účastníci přišli, lektoři lektorovali. Organizátoři se taky (téměř všcihni, zdravím Pavlínu Hublovou) účastnili, někteří účastníci zároveň lektorovali a někteří lektoři na místě organizovali. A všichni se na mě usmívali.
Oči, uši a dveře. Máte otevřeno?
Sešli jsme se v osm ráno v malebné čítárně plné knih. Rozdělili jsme se do trojic a strávili dvě hodiny na návštěvě v cizích třídách. Řídila jsem se radou vybrat si jiný předmět, než učím. Tak jsem se ocitla na občance a na Hejného matice. A byla to (absolutně nepopisně řečeno) PECKA!
